Víkend v Atlantidě

Strávil jsem víkend v Atlantidě, v Zatopené zemi, asi jste už o ní slyšeli. Pamatuju si na spoustu svých minulých životů, ale tentokrát bylo vzpomínání pěkným fičákem. Živé obrazy, vůně, doteky, zvuky, chuť moře, emoce, úžasné myšlenky a samozřejmě vztahy a sex (ale to tady rozebírat nebudu :-). Už ani nepotřebuju být v nějakém transu, hypnoze nebo hladině alfa, abych se do minulého života dostal, vnímám ho v bdělém stavu jako druhý plán reality. Vařím, žehlím, dělám na počítači, chodím po lese nebo se dívám na televizi, ale zároveň jsem i v tom druhém světě, vnímám ho a prožívám. Emoce jsou vždy skutečné, směju se, pláču, mám radost nebo jsem smutný podle toho, co se právě děje tam na druhé straně. Proč o tom píšu sem? Vnímal jsem také život lidí v té době, uvědomoval si společenské vztahy i to jak fungovala tehdejší společnost. Možná to zaujme i Vás. Hodně jsem si uvědomovat rozdíly mezi dneškem a tou dobou a byl jsem smutný, jak ten náš svět je nefunkční, bez radosti a bez lásky mezi lidmi.
Společenská organizace byla naprosto odlišná od čehokoliv, co známe dnes. Ženy a muži byli naprosto rovnoprávní a rovnocenní. Filozofie celé civilizace byla založená na úctě k člověku, jeho nápadům, elánu i jeho práci, kterou se nikdy nemrhalo, ale naopak se využívala co nejefektivněji. Tenhle svět nedisponoval žádnou lacinou pracovní silou ani otroky, kteří by dělali na své pány.

Důležitým bodem bylo, že neexistoval žádný vnější soupeř, na celé Zemi nebyla žádná jiná civilizace, se kterou by bylo nutno bojovat, tenhle svět neznal války. Základním imperativem života téhle civilizace byla kooperace a spolupráce svobodných a rovnoprávných lidí. Neexistovaly peníze ačkoliv v době maximálního rozkvětu (cca před 15 000 lety) bylo do tohoto systému zapojeno asi pět milionů lidí v několika tisíci měst na pobřežích celého světa, hlavně v Atlantiku. Všichni tvořili obrovskou propojenou komunitu, proti níž je současná demokracie prakticky totalitou a současný volný trh naprosto neefektivním mrháním lidskými zdroji.

Prakticky neexistovalo soukromé vlastnictví a celá komunita sdílela společně bohatství, které vytvářela. Spoustu věcí každý člověk samozřejmě používal osobně a nedělil se o ně s nikým, ale spoustu nákladných a pracných výrobků měl k dispozici, ačkoliv by si je sám nikdy dovolit nemohl. Vše tohle vznikalo, aniž by existovaly daně. A hlavně komunita sdílela celý prostor svých měst, nebyly zde žádné ploty, jen málo míst (ložnice) bylo vyhrazených, kde nezvaní nebyli vítáni. Systém byl založen na principu, že každý dělá to, z čeho má radost a nejlépe, jak to umí a to, co vytvoří, dává k dispozici ostatním a sám má k dispozici to, co vytvořili druzí. Bohatství, které se tvoří prací, se tak v systému akumuluje a podporuje ty, kteří ho vytvářejí. Komunitou byla celá civilizace a menšími komunitami byla i jednotlivá města, která musela být poměrně soběstačná, protože vzdálenosti mezi nimi byly i stovky kilometrů. Neexistovali chudí lidé a neexistovali ani bohatí, rozdíly byly jen mezi jednotlivými městy, kde ta větší byla vždy honosnější, ale jejich bohatství a pohodlí si mohl užít každý návštěvník. Všechna města byla vybavena vodovody a kanalizací, na spoustě míst se využívaly horké prameny k vytápění, používaly se záchody, koupelny, bazény, v každé dílně se používalo množství mechanických zařízení k usnadnění práce, existovaly velké manufaktury, které chrlily výrobky pro celou civilizaci.

Hodně se cestovalo, hlavně bohatá města byla magnetem pro návštěvníky z těch chudších a ti v nich byli vřele vítáni. Jaký to rozdíl oproti dnešku. Rozdíl byl v tom, že i v hostitelském městě dělal návštěvník to, z čeho měl radost a nejlépe, jak to uměl a tak přispíval k bohatství hostitelů a sám si tohoto bohatství také užíval. Jezdilo se hlavně za poznáním, za získáním vědomostí a znalostí a když se člověk vrátil domů, pomohl k rozkvětu vlastní komunitě tím, co se naučil, co okoukal i věcmi a dary, které si dovezl.

V celé kultuře se velmi dbalo na vzdělání, prakticky neexistovali analfabeti, ačkoliv neexistovaly školy ani školství a výuka byla velmi individuální. To hlavní, k čemu byly děti vedeny už od mala, bylo sebepoznání. Věřilo se, že každé dítě se narodilo s jistým záměrem a s určitými talenty, prací učitele pak bylo pomoci žákovi tohle všechno objevit a rozvinout. Nikdo se naprosto nezaměřoval na to, aby dítě poslouchalo rodiče nebo jiné dospělé, a přitom prakticky neexistovaly zlobivé děti, jak je chápeme dnes. Ale vždy bylo důležité pomoci dítěti pochopit, co samo chce a s veškerou láskou ho podporovat. Tímhle systémem z každého vyrostla sebevědomá a odpovědná osobnost, která ví, co chce od života a umí použít způsoby, aby toho dosáhla.

Neexistovala žádná kriminalita, například nebyl vůbec důvod krást, nic se nezamykalo. Proč také krást ve světě, kde můžete přijít ke komukoliv a říct mu, že potřebujete tuhle věc a on Vám jí s láskou daruje. Občas se stalo, že člověk zabil člověka nebo ho zranil, většinou to bylo neúmyslně nebo při nezvládnutí nějakých emocí. Trest za to nebyl vůbec žádný a všichni se k vrahovi chovali mnohem láskyplněji a laskavěji než dosud, protože věděli jakou bolest si tím způsobil. Zabít druhého člověka je opravdu těžká rána obzvlášť mezi těmi, kteří jsou takhle propojeni a v téhle civilizaci jsme to spojení cítili se všemi. Najít v sobě odpuštění a zbavit se výčitek svědomí za zabití druhého, bývalo i tehdy hodně těžké. Takový čin člověk totiž udělá jen tehdy, když ztratí sám sebe a spojení s božským a uzdravit se může jen tím, že sám sebe opět nalezne. Byla tam místa, kde s tím člověku dokázali pomoci a mnoho vrahů tam odcházelo, ale to nebylo žádné vězení, oni tam chodili dobrovolně. Ostatně neexistovaly ani žádné soudy, které by je tam posílaly.

Tenhle svět byl bez náboženství a dogmat, nebyla potřeba, každý cítil spojení s božským. Nikdo by tam nepochopil současnou otázku „věříš v boha?" nechápali by, k čemu je bible, zákony nebo stát, nic takového tam prostě neexistovalo. Neznali nemoci, nebyly žádné epidemie nakažlivých chorob ani chřipka nebo rýma, neznali rakovinu ani srdeční choroby, obezita nebo podvýživa byly vzácností. Ti, co zkoumali lidské tělo, hledali jak dosáhnout zdraví ne jak léčit nemoce a lidé se tam běžně dožívali osmdesáti devadesáti let, pokud nezemřeli při nějaké nehodě nebo přírodním neštěstí. Neměli armádu, policii, soudce, vládce ani úředníky a přesto ten svět fungoval, nebo právě proto fungoval, tvořil radostný a bohatý život všech svých obyvatel.

Od rána do večera vlastně všichni lidé spolupracovali na svém přežití a jejich spolupráce byla tak efektivní, že jim zbývalo i spoustu času na zábavu a různé veselice a slavnosti. V tom světě byla taková hojnost a bohatství, že se lidé mohli věnovat radosti a tvoření toho, co je baví. Užívali si každičkou chvíli, protože jim bylo jasné, že tenhle svět míří k zániku.

Co ho zničilo? Sluneční aktivita se zvýšila a vyvolala klimatickou změnu na Zemi, oteplilo se a začaly tát ledovce, hladina oceánů se zvedla o sto metrů. Ale její zničení nelze chápat jako neúspěch, to podstatné z ní se totiž zachovalo. Byla to civilizace, která se dokázala pružně přizpůsobovat měnícím se podmínkám a dokázala to pozoruhodně dlouho a to v době nejkatastrofálnější změny klimatu za poslední milion let.

Ta návštěva byla úžasná a inspirativní, v každém okamžiku jsem si hluboce uvědomoval, v jaké společnosti chci žit, jaké vztahy chci mít s lidmi kolem sebe, co všechno můžu sám v sobě objevit a využít. Chápu to jako dar, který jsem dostal, a který teď dávám dál.
 

iDnes 2007