Vize Nové Země

Odvážně se pouštím do sepsání Vize, ačkoliv netuším, jestli jí dokážete pochopit. Ale to není na mé zodpovědnosti, prostě píšu tak, jak mi přicházejí slova a obrazy. Vize je něco, co tryská z mého srdce a naplňuje mě radostí. Propojuje všechny částečky mého života, vše co dělám a prožívám, do jednoho velkého obrazu, kde vše je v souladu a jedno druhé podporuje.

Tenhle text vznikl v souvislosti s přípravou projektu Návrat Kruhů do Čech a Christianovou návštěvou, je to má představa toho, jaký to má všechno smysl, k čemu to je dobré, kam to všechno spěje nebo co je cílem veškerého toho snažení.

O metodě zkoumání

To, co mám před očima, není moje vize, je to objekt, na který koukám a zkoumám ho, prohlížím si ho, osahávám nebo do něho vstupuju. Vize je jako strom, před kterým stojím a snažím se ho nějak popsat, hledám slova a přirovnání, protože to, co popisuju nemá srovnání v reálném světě, nevím, jak jednotlivým částem říkají jiní lidí, protože jsem nikdy nečetl žádnou knížku, kde by se o nějakém podobném objektu psalo, neslyšel jsem nikdy žádné lidi o tom mluvit nebo si nejsem jistý, že popisovali stejnou věc. To, co mám před očima, je Vize, je to obrovská multidimenzoinální struktura, s mnoha úrovněmi a hierarchiemi, tak komplexní, rozmanitá a celistvá jako je celá planeta Země. Slovní popis něčeho takového je zhola nemožný. Slovy nelze popsat ani maličký stromeček natož celý svět. Proto jediné, co mohu udělat, je pomoci Vám otevřít oči, abyste mohli tu Vizi zkoumat sami a mohli jste jí popisovat vlastními slovy, vlastními obrazy nebo sami do ní vstupovat.

Tuhle Vizi jsem nevytvořil, existovala totiž vždy a všude a já jsem jen užaslý divák, posluchač nebo návštevník, stejně jako vy. Má jsou jedině slova, která používám k popisu, ale ony mají s Vizí jen tolik společného, jako mají slova jako kmen, listy, kůra nebo větve společného se skutečným stromem tam venku v lese. Ta Vize se nedá pochopit myslí, lze jí jedině vnímat skrze srdce.

Vize je sama o sobě těžko uchopitelná, má metoda, jak jí popisuju jsou modely, podobenství či přirovnání. Model není úplný popis všeho, je to maketa nebo mapa a každý člověk, který ho dostane, si s ním může hrát sám a nacházet i jiná přirovnání, kterými Vizi popíše. Nebo dokonce může použít úplně jiný model, pokud mu ten mnou předkládaný nevyhovuje. Můj jazyk je vizuální, často mluvím o obrazech, prostoru, dimenzích atd. ale spousta lidí potřebuje Vizi „slyšet“ nebo se jí „dotknout“. Tohle lze udělat skutečně rukama a ušima, ale i v meditaci, v představě. Právě meditace je způsobem, jak lidé vstupují do Vize.

Meditace: soustřeď se na dech a podívej se vnitřním zrakem do svého srdce. Je tam prostor, zkus tam vnést světlo a prosvětlit to místo, jako když se rozední nebo když rozsvítíš žárovku. Uprostřed toho místa stojí nádherný strom, vizualizuj si ho, vidíš jeho kmen s hrbolatou kůrou, všímáš si větví, těch tlustých i těch nejtenších, vidíš každý lístek, pupen nebo květ. Zkus se dotknout svou imaginární rukou kůry, cítíš její drsnost? Přivoň si k ní, jak voní? Jak voní celý strom a jeho květy? Zaposlouchej se do zvuků, které strom vydává, slyšíš vrzání dřeva a šumění větví a zpěv ptáků v koruně. Tohle všechno je strom, ale strom je mnohem víc, pozoruj, jak se mění. Květy opadaly a místo nich začínají růst plody, jsou stále větší a červenější a zralejší, utrhni se jeden a ochutnej jeho sladkost. Zbytek plodů popadal na zem a s nimi i listy, to vše se rozkládá a mizí v zemi pod tvýma nohama a ze země vyrůstá zelené tráva a na ní se pase laň a ta utíká do krajiny kolem stromu. Kolem tebe je les a kolem lesa jsou pole a louky, a za nimi města a moře a za mořem jiné kontinenty a nad hlavou máš celý vesmír. Jsi tady a teď a tohle je místo, které společně zkoumáme.


Mnoho lidí mě vyzývá, abych tu „mou“ vizi přesně popsal, co nejstručněji jí vyjádřil, udělal jí srozumitelnou a jasnou. A někteří se zlobí, když používám kostrbatý nebo nudný popis, jsou netrpěliví, když nemůžu najít vhodná slova. Dokonce mě podezřívají, že když neznám terminologii a neumím Vizi akčně popsat, tak žádná Vize ani neexistuje nebo že jsem naprostý amatér a hodnota mé práce je rovná nule, protože v současném klipovitém světě jí nikdo neocení. Vím, že v popisu Vize jsem naprostý začátečník, ale taky vím, že na světě jen málokdo to umí lépe. Samozřejmě je spoustu lidí, kteří dovedně popisují věci, které znají, jejichž popis se naučili od rodičů, ve škole, z knížek nebo z televize, já popisuju něco, co jsem nikdy neviděl a popisuju to lidem, kteří to taky nikdy neviděli.

Mým přirozeným projevem je psaný text, v něm dokážu nejlépe zachytit jemné nuance a odstíny. Když píšu, dokážu si nejlépe pohrát s modely Vize a pohodlně je prozkoumat. Když mám totéž prezentovat mluveným slovem, potřebuju svatou trpělivost posluchačů a jejich aktivní spolupráci. V takových chvílích se někteří lidé dokonce cítí energeticky vyčerpáni či znuděni. Ano, ve chvili překladu z vizuálního jazyka do zvukového je potřeba obrovské množství energie, je to totiž přechod mezi dimenzemi a je energeticky náročný pro všechny zúčastněné. A i když do toho dávám vše, co mám a jedu na hranici svých možností, často to nestačí a má slova zůstávají nejasná a nesrozumitelná nebo se zdají být nevěrohodná, nedostatečná nebo zmatená. Dělám to nejlepší, co umím. A vím, že i to nejlepší, co umíte, děláte všichni. Díky. Rozhodl jsem se Vizi vyjádřit písmem, protože co může být napsáno, nemusí být řečeno.

Nová Země

Mám před očima nový svět, vidím jeho energetické struktury, které se ještě nepromítly do fyzické reality, přesto již existují jako potenciální možnosti vývoje nebo jako alternativní budoucnost naší planety. Je to svět lásky, míru, harmonie, spolupráce na rozkvětu, radosti ze života, hojnosti pro každého, bohatství pro všechny. Procházím se tímto světem a popisuju, co vidím, mezilidské vztahy, systémy přesvědčení, chování a jednání lidí, společenské struktury atd., které všechny vytvářejí ten svět. Vidím ho v plné funkčnosti, rozkvetlý a komplexní. Pozoruju, jak tam lidé žijí, co a jak dělají, jak se chovají k sobě, mezi sebou, ptám se jich a oni mi odpovídají, vyprávějí mi o svém životě, o práci a přátelství, o fungování toho jejich světa, kterému říkají Nová Země. To, co prožívám v téhle druhé realitě, je úžasné, je mi s nimi skvěle a radostně, prožívám lásku a nadšení, obrovsky mě to inspiruje a mám touhu přenést model tamnějšího život do naší reality. A součástí té Vize jsou i informace, JAK to udělat, jak proměnit náš svět a udělat ho také plný lásky a radosti.

Vnímám ty dva světy, ten současný i ten nový a vede mezi nimi jedna cesta. Není jediná, ale je jedinečná. Je sice široká jak celý vesmír, přesto není jisté, že z našeho světa do toho druhého dojdeme. Před námi je totiž obrovské množství cest, miliarda miliad možností, jak jít dál. Je před námi vějíř alternativ a jen jediná vede do budoucnosti s tou Vizí. Samozřejmě je milion dalších cest do jiných velmi podobných světů, kde ta láska a radost je také. Proto můžeme jít různými cestami a přesto dojít na Novou Zemi, je ovšem mnohem mnohem víc cest, které vedou do velmi neradostných budoucností. Přesto existuje způsob, jak s jistotou dojít tam, kam chceme, když jdeme po cestě, o níž VÍME, že vede k našemu cíli. Když víme, do kterých dveří vstoupit.

Kráčíme krajinou historie, procházíme křižovatkami dějin a v každém okamžiku se rozhodujeme, kudy dál. Dlouho jsme šli naslepo, tápali, nevěděli jsme ani, kde se nacházíme ani kam chceme směřovat, nevěděli jsme nic o té krajině kolem sebe, neměli jsme žádnou mapu. Tohle vše se postupně mění tím, jak spolupracujeme, jak sdílíme informace, jak si společně skládáme obrázek toho, co je kolem nás nebo co je za obzorem. A co jsme objevili?

V té krajině historie existuje místo – prostor a čas – kterému se říká Nová Země, je to ten svět lásky, který vnímám v těch vizích. Nevím přesně, kde leží a nevím přesně, kde se nacházím, přesto vím, že je možné ho najít a dostat se do něho, objevit cestu. Je obtížné až přímo nemožné objevit to zázračné místo sám, jako osamělý člověk, ale nás je spousta a čím víc se nás zapojuje do pátrání a čím rychleji si posíláme informace, tím svižněji se tvoří naše představa krajiny, našeho současného místa v ní i polohy Nové Země. Už jsme toho zjistili opravdu hodně a i když stále zde je mnoho nejistého, už víme zhruba směr, už máme dopravní prostředky, které nás tam dopraví a už jsme na cestě. Občas zabloudíme, občas blbě odbočíme, občas nás něco zmate, ale blížíme se k cíli. Mapa, podle které jedeme, je nám skvělým pomocníkem, i když je občas nepřesná a dost tam toho chybí. Co z nás ale tryská je odvaha a nadšení cestovatelů a objevitelů.

Meditace: pusť si příjemnou hudbu beze slov a vrať se do svého nitra. Pozoruj svůj dech a vstupuj do krajiny svého srdce. Vizualizuj si to místo, kde prožíváš klid, mír a radost. Vychutnávej si to. Zkoumej svým vnitřním zrakem tu krajinu kolem sebe, zemi pod sebou, nebe nad hlavou, rostliny, stromy, zvířata, vodu. Zkus udělat první krok a procházet se tou krajinou, pokud jsi objevil nějakou cestu, zkus se jí vydat. Možná je to jen pěšinka v trávě, přesto někam vede, sleduj kam jdeš. Líbí se ti ta místa? Pokud ne, zkus jít na druhou stranu, pokud ani tam to není hezčí, opusť cestu a dál se toulej krajinou. Teď když se na chvíli zastavíš a rozhlédneš se kolem sebe, můžeš ucítit touhu někam se vydat, možná tě něco zaujalo, něco tě láká prozkoumat. Co to je? Chceš se k tomu vydat? Táhne tě to tam? Třeba je to hrad na obzoru nebo kopec nebo zahrada nebo cokoliv jiného. Jaké to je jít cestou k tomu cíli? Cítíš radost a touhu? Pokud ano, zkus pokračovat, pokud ne, je někde v dohledu nějaký jiný zajímavý cíl?Došel jsi do cíle svého dnešního putování, jaké to tam je? Jak se tam cítíš? A teď na závěr se vrať po svých stopách na to krásné klidné místo, odkud jsi vyšel. Nemusíš si pamatovat tu cestu, stačí, když se opět soustředíš na dech a vstoupiš do krajiny svého srdce.

Hledání cesty

Důležitý zlom nastal, když jsme objevili metodu, jak nalézat cestu na Novou Zemi. Vede k ní totiž cesta plná nadšení, lásky, přijetí, je to cesta života podle nejkrásnější představy, kterou najdeme v srdci. Tenhle sklon k radosti vnímám jako přirozený orientační prvek zakomponovaný do té krajiny, je to jako když si v normální krajině uvědomíme, že k moři se dostaneme tak, že půjdeme z kopce tam, kam teče voda, např.podél řeky nebo s proudem.

Ta nejkrásnější představa života je už součástí Nové Země a když za ní jdeme a naplňujeme jí, na Novou Zemi vstupujeme, zhmotňuje se nám pod rukama. Spousta lidí již po své cestě prošla až tam, kam chceme také dojít a na cestě zpět nám říkají, kudy se vydat. Říkají si Průvodci, neujdou sice za nás ani metr, ale jejich rady jsou nesmírně cenné, to oni jsou hlavními tvůrci mapy, procházejí rychle krajinou a tvoří její obraz.

Meditace: soustředíš se na dech a vstupuješ do krajiny svého srdce. Opět jsi na tom klidném místě, kde jsi začal s průzkumem. Už tušíš, jak to vypadá kolem, kde je les, kde řeka, kde hora a kde cesta. Dnes půjdeme k cestě, protože na nich je nejsnadnější najít poutníky a průvodce. Jdeš travou nebo po pěšině a cesta se blíží. Jak vypadá? Je rovná nebo křivolaká, je na ní provoz nebo je pustá, přitahuje tě nebo odpuzuje? Chceš se po ní vydat a zjistit, kam vede?Ať už jsi se rozhodl jakkoliv, najednou vidíš, že se k tobě blíží postava, je celá v bílém a září a jde přímo k tobě, teď ovšem zastavuje v takové vzdálenosti, že se stále cítíš v bezpečí. Ten někdo se na tebe kouká a čeká. Půjdeš k tomu člověku blíž nebo mu pokyneš, aby se přiblížil? Nebo je pro tebe ok, že jste takto vzdálení? Ten člověk přišel za tebou a nese ti mnohé cenné dary, ale čeká na tvé rozhodnutí, co bude dál. Cítíš touhu dozvědět se o něm a od něj víc? Máš v sobě dost odvahy, přistoupit blíž? Postupuj tak, jak je ti to příjemné. Zkus se na něho usmát a navázat oční kontakt, zkus udělat ještě krok. Teď jste tak blízko sebe, že můžete hovořit, zeptej se ho, co ti přináší. Vytahuje z kapsy tu věc a podává ti jí. Přijmeš ten dar? Je to na tobě. Ať už s darem nebo bez něj se můžeš vrátit zpět na své místo klidu a radosti ve svém srdci. Soustřeď se na dech. Co jsi to vlastně dostal?

V té krajině dnes žije šest a půl miliardy lidí, jsme v tom všichni bez vyjímky. Většina lidí si to neuvědomuje, žijí na maličkém území, které prohlásili za svoje a zuby nehty ho brání, představa, že by tu svou bažinu opustili je děsí. Ale už je tu i mnoho poutníků, kteří vyrazili, jsou nás miliony a hledáme cesty. Tím, jak se spojujeme, naše pátrání je efektivnější a rychlejší a je rychlejší i naše cestování, protože máme dopravní prostředky a nemusíme šlapat jen pěšky.

Jeden takový prostředek k nám přijel rovnou z Nové Země a jmenuje se Kruh srdce, je jak létající talíř, který nás dokáže dopravit na Novou Zemi. Na Kruhu je zajímavé to, že vždy létá na Novou Zemi, kdykoliv do něho lidé nastoupí a vzlétnout, letí směr Nová Země, často sice nedoletí a Kruh někde po cestě havaruje, protože jeho řízení a ovládání je kumšt, ale celá posádka je zase o kus blíž. Kumšt toho ovládání je v tom, že Kruh je řízen společnou vůlí celé posádky a letí, když vzniká společná touha letět.

Meditace: soustředíš se na dech a vstupuješ do krajiny svého srdce. Už o té zemi něco víš, už znáš i některé její obyvatele. Chceš se opět setkat se tím průvodcem? Stačí na něj pomyslet a již je ve tvém dohledu. Tentokrát nejde pěšky ale letí a přistává kousek od tebe. Zve tě dál na projížďku, na výlet. Přijmeš jeho pozvání a nastoupíš k němu? Láká tě vidět tu krajinu z nadhledu? Poznat jí lépe? Poznat to, kde se v ní nacházíš a co všechno se v ní nachází?Pokud ano, máš sebou průvodce. Letíte a ty vídíš ten svět z nadhledu, z ptačí perspektivy, co tam je? Co všechno ještě můžeš objevit?Kam dál se můžeš vydat? Je nějaké místo, které tě láká? Požádej průvodce, ať tě tam zaveze. Dostali jste se daleko, od tvého místa klidu. Jak se zde cítíš? Zkus prozkoumat to místo a až budeš spokojený, soustřeď se na dech a vrať se na to místo v srdci, kde máš klid a mír.

Představa Kruhu srdce jako dopravního prostředku na Novou Zemi je součástí Vize. Problém je, že to, co může k nám do našeho světa proniknout, jsou pouze modely, představy, obrazy nebo slova. Proto i Kruh srdce je pouze modelem a realitou se stává ve chvíli, kdy podle tohoto modelu skutečně žijeme a jednáme. Jedině tehdy jedeme v Kruhu směr Nová Země. (jsou ale i jiné prostředky, jak se tam dostat). Tyhle modely ale mají jednu velikou výhodu, může je zhmotnit kdokoliv a tak ve velice krátké době jich může být vytvořen dostatečný počet pro všechny lidi a všichni můžeme přeletět na Novou Zemi.

Duchovní průvodci, které teď potkáváme, nám o použití Kruhů vyprávějí, učí nás, jak je postavit a jak s nimi létat. Spoustu z nás se už dokonce proletělo a poznalo, že opravdu fungují, že letí směrem, kterým chceme, do světa lásky, míru a harmonie. To je také impuls, proč chceme povědomí o modelu Kruhu srdce dále šířit mezi lidi.

Chrám

Ať jsme kde jsme v té krajině, tím, že vstoupíme do Kruhu srdce, vytvoříme kousíček Nové Země už tady a teď, to je zase jiný pohled na Vizi. Novou Zemi nebo Kruh srdce můžeme také chápat jako stavbu, kterou stavíme, lidé se sejdou a začnou shromažďovat cihly, dávat je na sebe až za chvíli vznikne nový prostor. Kdo se jednou na podobném místě ocitl, poznal, že je neobyčejné, je posvátné. Proto ho rád přirovnávám k chrámu a lidi, kteří ho budují ke stavebníkům, zedníkům nebo architektům, ke stavitelům chrámu.

Meditace: jsi v zahradě svého srdce, představuj si to místo plné klidu míru a pohody, plné slunce a volného prostoru, procházíš se různými zákoutími a obdivuješ tu krásu. Najednou přicházíš k místu, kde skupina lidí něco staví, posaď se poblíž a pozoruj jejich práci, všímej si jednotlivých lidí, co dělají. Jde jim to od ruky? Nebo vidíš někde nějaký zádrhel?Jak jsou šikovní? Jak si pomáhají? Nebo si spíš překážejí? Co to vlastně stavějí? Dokážeš vnímat nějaký jejich záměr či plán? Už se něco z té stavby rýsuje? Umíš si představit, jak bude vypadat, až jí dokončí? Pozoruj jednoho stavebníka a to, co dělá, umíš odhadnout co udělá za chvíli? Jaký kámen vezme a kam ho položí? Zkus to s dalším. Ta stavba je rozestavěná, nemá ani zdaleka konečnou podobu. Jaký vztah teď cítíš k té stavbě a stavebníkům, chtěl by ses k nim připojit? Vidíš nějakou třeba drobnou práci, kterou bys přispěl ke stavbě?


Realizace Vize

Pokud jste dočetli až sem a prošli jste meditacemi, udělali jste obrovský kus práce na Vizi. Ta Vize se projasňuje tím víc, čím více lidí jí oživí svými obrazy, myšlenkami, přestavami, pocity i záměry. Její koncepce spočívá v tom, že naší duchovní cestu začínáme v místě, kam chceme dojít a blížíme se k místu, kde právě jsme. Odtamtud z budoucnosti sem do minulosti vede jedna jediná cesta, odsud do budoucnosti ovšem vede nekonečně cest a my musíme najít tu jednu jedinou. Ta cesta ovšem není ledajaká, magneticky nás přitahuje tím, že je to cesta radosti, elánu a nadšení. Když hledáme to, co právě s radostí chceme dělat, jdeme právě touhle cestou. Samozřejmě, často se hned napoprvé netrefíme, ale to vůbec nevadí, možná že se trefíme na podesáté nebo posté.

Nefunkční je způsob, kdy vyrážíme ze své současné situace a ovlivněni svými současnými představami či možnostmi. Všiml jsem si, že mnoho lidí říká, že by tuhle Vizi ostatní, jejich rodina, přátelé nebo známí v práci nepochopili, protože současný svět funguje úplně jinak a hledají jen minimum, které by byli ochotní přijmout.

Vize pracuje jinak, soustřeďuje se na to nejlepší, co v sobě najdeme, na nejkrásnější představy o životě, které máme a jde nekompromisně za nimi. Začíná v duchovním světě a postupně klesá do reality až do života a nějaké konkrétní akce nebo činnosti. Tahle práce je kulminačním bodem a zde začíná návrat Vize zpět do duchovního světa. Důležité je ovšem vědomí spojitosti té konkrétní práce s nejkrásnější představou o životě, ta spojnice již byla vytvořena předem a my si to spojení uvědomujeme. A když tedy tu práci ve fyzické realitě vykonáme, přispíváme k realizaci celé Vize.

Přesně tohle se teď mezi námi děje, výše popsanými meditacemi a vizualizacemi jsme našli místo (Novou Zemi), kam chceme dojít a z něho postupujeme směrem k realitě a realizaci. A pracují na tom tisíce lidí, to není nějaká moje vymyšlenost, utopie nebo výstřednost, ačkoliv se to z mnoha pohledů tak může jevit. Ta cesta se nám zhmotnila jako Kruh srdce, který prostě na Novou Zemi vede. Konkrétním krokem k realizaci je šíření znalosti modelu Kruhů srdce mezi lidmi, ta znalost modelu se ovšem přenáší přímým prožitkem, proto je dalším krokem pořádání akcí, kde lidé Kruh srdce prožijí s námi a pak dalších akcí, kde je podpoříme v tvoření jejich vlastních Kruhů. A to všechno směřuje k ustavení týmu lidí, kteří tohle všechno pořádají, organizují, moderují, propagují atd.

A prvním krokem, který je před námi, je lednová akce s Christianem. Dali jsme do její tvorby všechnu lásku, co jsme zrovna měli, vytvořili jsme jí podle toho nejlepšího, co v nás bylo, podle té nejkrásnější představy. Pak v nás převládli pochybnosti a strach, proto jsme to s odvahou zveřejnili. A naše představa má obrovský ohlas, lidi jsou nadšený, už teď se hlásí a těší se. Ta energie se obrovsky koncentruje a já cítím radost, protože se materializuje první krůček na cestě k naplnění Vize, o které jsem teď psal. Co se bude dít dál? Jaký je náš další krok na té cestě historie?