Zásadně nečtu návody

 Zásadně nečtu návody. Vždycky se divím, že výrobce různých zařízení ještě baví vytvářet něco, co vůbec nikdo nepotřebuje. Je přeci známo, že muži zásadně návody nečtou, protože jaksi přirozeně a intuitivně od přírody umějí ovládat všechny ty mobily, navigátory, televize, videa, mp3 přehrávače atd. A ženy je nečtou, protože jsou psané muži pro muže, čili jim nerozumějí, což často dávají najevo. Ženám chybí v návodech emoce. Ale stačí jim to trochu emocionálněji vysvětlit a umějí přístroj ovládat jedna dvě.
Minulý týden jsem si koupil notebook. Návod letěl samozřejmě z krabice rovnou do skříně. Něco tak primitivního jako Acer Aspire 5100 přeci zvládnu levou zádní. Ale jinak je skvělý, na víku má webovou kamerku a můžu křičet Wow! protože je s Vistami. Začal jsem ho používat okamžitě, věděl jsem, jak mi pomůže v mé práci. Našel jsem na netu pár skvělých programů, které mi určitě pomohou pochopit lidi kolem mě. Chci cítil propojení s lidmi. A přitom je to tak prosté a jednoduché, stačí mít dobrý počítač. Divím se, že mě to nenapadlo dřív.

Hned večer jsem vyrazil na setkání našeho týmu, patřičně hrdý na tu skvělou mašinu. Ten pocit mě hřál u srdce. Skrze ten počítač jsem se cítil naprosto propojený se všemi přítomnými, vytvořil jsem si na obrazovce síť našich záměrů a vše mi bylo jasné. Teď budeme určitě pracovat rychleji a efektivněji, myslel jsem si. Ovšem za chvíli se ozvalo: „Pořád do toho čumíš a já ti nevidím do očí,“ postěžovala si Míša. „Já tě vnímám,“ cítil jsem se spojený i s Míšou. „Já jsem tady! Slyšíš mě?“ Míša byla stále nervóznější. „Ano,“ stačilo, když jsem se podíval na monitor a všechny Míšiny záměry mi byly jasné, naše propojení nemohlo být hlubší. „Já tě prostě necítím,“ uraženě si sedla. Že by problém? Přemýšlel jsem, co se asi stalo, bylo to jistě tím nepropojeným záměrem v jejím grafu. Ano, Míša má problém.

„Míšo, co chceš?“ Zeptal jsem se vlídně. Z nějakého mě neznámého důvodu se vztekala. „A neptej se mě pořád, co chci!!!“ Zbytek víkendu vrčela, kdykoliv jsem seděl u počítače a vždycky tak něžně roztála, když jsme byli v lese a počítač byl daleko. Že by Míša trpěla nějakou alergií? Třeba na lithiovou baterii? Ani ostatní kamarádky nejevily nadšení, když jsem jim vyprávěl o skvělých možnostech, které nám tenhle počítač přináší. Tak soucitně se na mě dívaly, že jsem si připadal chvílema jako nemocný. Co se to dělo?

Nakonec jsem se přeci jen do návodu podíval a Míšu i ostatní dívky pochopil. 48 hodin jsem marně experimentoval, jak snížit hlasitost, když to nemá kolečko a poraženecky návod vyhrabal ze dna skříně. Popis byl na straně dvě. A když už jsem ho tedy měl v ruce, začal jsem jím listovat. A byl jsem mile překvapen. Od té doby, co je na mikrovlnkách výstraha, že se dovnitř nesmí dávat živá zvířata, protože jedna paní v ní sušila kočku, se kvalita návodů výrazně zvýšila. Z návodů se vlastně stávají takové příručky pro zdravý životní styl či partnerské vztahy a možná časem nahradí i duchovní literaturu. Návod k tomu notebooku třeba radí: „nezvyšujte úroveň hlasitosti kvůli potlačení hlučného okolí“, možná že páni programátoři experimentálně pochopili, že zvýšením hlasitosti se akorát prostě zvýší hlučnost a málokdo z hlučného okolí přestane hlučet. Nebo. „Snižte hlasitost, pokud neslyšíte, jak lidé v blízkosti mluví“. Napadla mě i alternativní rada: vyzvěte ostatní, aby víc křičeli.

Strach jsem poprvé dostal a začal chápat Míšu, když jsem si četl: „ Uživatelé počítačů si mohou po delším používání stěžovat na únavu očí a bolesti hlavy,“ myslel jsem si, že vedlejší účinky mají jen některé léky a že s počítačem si užiju jen samou legraci. Ovšem při varování: „Jestliže pociťujete trvalé potíže či bolesti související s používáním počítače, obraťte se ihned na lékaře“, mě legrace přešla. Načež je vyjmenována sbírka nemocí jako je syndrom karpálního tunelu, zánět šlach, necitlivost, pocit pálení či brnění, otoky nebo pulsování, napětí nebo strnulost, chlad nebo slabost. Tímhle vším opravdu někdo onemocněl? A kolik lidí takhle umřelo, než vědci sestavili tenhle návod?

Výrobci ovšem myslí i na prevenci, což mi dodalo naději, že to se mnou není tak beznadějný. Asi chtějí, aby je spotřebitelé nežalovali, když si kvůli používání jejich výrobků zkazí zdraví, tohle se nepovedlo tabákovým firmám a asi chudinky zkrachujou. Takže s chutí jsem si přečetl, jak přežít práci s počítačem: „Nehrbte se dopředu a nenaklánějte se do zadu“, „ pravidelně vstaňte a projděte se, abyste odstranili napětí ze svalů“, „dopřejte očím častý odpočinek“, „pravidelně se dívejte mimo obrazovku na vzdálený objekt“, „často mrkejte,“ „dychejte co nejvíce čerstvého vzduchu“, „pravidelně cvičte a udržujte zdravé tělo.“ Představuju si odstrašující případy vyzáblých mladíků, kteří žili jen se svým počítačem a teprve poté, co si přečetli tenhle návod, začali zdravě žít. Jo, kdyby si to člověk nepřečetl v návodu k počítači, umřel by ve smrduté díře jako skrčenec s nosem vmáčklým do LCD monitoru.

Už jsem asi pochopil, proč se ženám můj počítač nelíbí, bojí se nejspíš o mé zdraví, ale jak můžou znát vedlejší účinky jeho užívání, když nečetly tenhle návod? Možná bych potřeboval nějaký návod k ženskýmu mozku...

iDnes 2007