Zatopená země - Rhida Alkorr

 I. Strážci času

Stáli na útesu a dole bouřil nekonečný oceán, bylo poslední ráno na konci světa a on byl poslední, kdo musí odejít. Ona stále ještě váhala, jestli má jít s ním, stále měla možnost svobodné volby, stále totiž cítila spojení s Bránou, která byla dosud otevřená. Dnes naposled. Pocítila, jak se mu ulevilo, když umlkl poslední z toho reje milionů hlasů, které slyšel hluboko uvnitř hlavy. Poprvé za těch několik měsíců, co se znali, z něho spadla ta tíha a soustředěnost. Zhluboka si oddechl, jakoby se probral ze snu nebo z hluboké meditace. Byl konec, oba věděli, že tahle chvíle přijde, vyprávěl jí o svém poslání a o tom, jak to skončí a celé ty tři měsíce, co strávili na ostrově, umlkal jeden hlas za druhým. Usmála se na něho a on na ní, mysl už měla konečně čistou a srdce lehké a naplněné radostí a jediné, co k němu i všem lidem, k těm co odešli, k rodičům, i k těm, co zůstávali, cítila, byla absolutní a nekonečná láska. Strach ze šílenství a pochybnosti, které jí obklopovaly, než ho potkala, zmizely.

„Je ticho, všichni, kdo chtěli, odešli,“ řekl něžně a pohladil jí po tváři. Věděla, že končí veliký příběh, že jejich svět právě teď zaniká a oni dva jsou těmi, kteří píšou závěrečnou tečku a zavírají průchod. „Přišel i náš čas,“ připomněl jí, „Strážci jsou připraveni zavřít Bránu.“ „Ano, já vím.“ „Lásko, pokud jdeš s námi, musíš jít přede mnou.“ „Ano, půjdu,“ konečně se rozhodla. Naposledy se objali, měla oči plné slz, věděla, že na takové objetí a na takovou lásku bude muset čekat deset tisíc let, deset tisíc let bude trvat, než muži jako on zase budou chodit po Zemi. Naposledy si vychutnávala jejich propojení, jak jejich srdce společně bijí, jak jejich energie jsou propletené, vzpomněla si na všechna ta milování, které spolu prožili, na ty záplavy doteků a polibků a vnitřním zrakem viděla i jeho vzpomínky na ty chvíle.

„Tohle nebude zapomenuto,“ řekl jí telepaticky a znělo to jako zvon. Otevřela oči. „Ano, ještě to uschováme,“ odpověděla mu normální řečí. Krystal ležel u jejich nohou, ačkoliv byl docela těžký, společně ho zvedli mezi sebe a podívali se jeden na druhého skrze něj. Cítila, jak její vzpomínky pronikají do krystalické struktury a tam se ukládají. Snad navěky.

Její vnímání se změnilo, krajina kolem ní i moře se rozvlnily a viděla je rozostřeně. Když konečně opět nabyly jasných tvarů, viděla je mnohem plastičtěji a živěji. A viděla mnohem víc. Na jih od ostrova si všimla sílící podivné záře, až se z mlžného oparu vynořilo kolo světla, které zářilo vysoko na modrém nebi, kousek od bledého kotoučku Měsíce.

„Vidíš to?“ zeptala se ho vzrušeně.
„Ano, to je Brána, právě se zavírá.“ „Nikdy jsem jí takto neviděla.“ „Je čas.“ „Posílám všechnu lásku těm, kteří nás najdou,“ řekli společně a hodili krystal do moře.

Hluboko uvnitř srdce věděla, co má dělat, nikdo jí to nemusel říkat ani učit, protože to bylo její podstatou, jejím posláním a její misí a také byli telepaticky propojeni a v souladu jeden s druhým, spojeni láskou. Vzali se za ruce a skočili. Vstříc Bráně.


II. Rhida Alkorr

Tohle je jméno Skály v jazyce Lidí moře. Celé její jméno bylo Albatrosí skála. Albatrosům se říkalo rhida a v přeneseném významu to také znamenalo něco vznešeného a moudrého, až téměř královského, přesně za takové jsme ty ptáky považovali, za vládce vzduchu nad světovými oceány. Slovo Alkorr je složenina slov al, čili velký, a korr čili kámen, velkým kamenem pak bývala nazývána skála, v přeneseném slova smyslu pak alkorr bylo také vše pevné a stabilní, na co se dalo spolehnout a dokonce tím jménem byli nazýváni i lidé s těmito vlastnostmi. V pozdějších dobách tak bývaly nazývány i pokladnice moudrosti, které měly chránit moudrost Zatopené země, např. pyramidy.

Rhida Alkorr tak tedy znamenalo nejen skálu, kde přebývali albatrosové, ale také pevné a stabilní místo pro uchování moudrosti, která mizela pod hladinou stoupajícího moře.

A pak to také bylo jméno lodi, na které jsme se vydali na dalekou plavbu s poselstvím Hvězdné Brány.

III. Krystal

Čas: zhruba 9 000 let před naším letopočtem. Civilizace Lidí moře trvala asi 5000 let od času lovců ptáků až k průchodu Hvězdnou Branou. Prožil jsem nějaké životy již v čase před Branou, ale díky Hvězdné Bráně vznikl Konglomerát spojených spirituálních energií, kde se všechny ty naše energie smíchaly. Proto ani nemůžu říct, že Ilumauir tehdy a Ilumauir dnes jsou totožní. Je tady spousta duší, které mají jeho energii.

Cítil jsem, že mnoho lidí Hvězdnou Branou neprošlo a nepřipojilo se ke konglomerátu, ale to nebyla jejich chyba nebo neschopnost, ale hluboký záměr, který přetrvává dosud. Možná jejich duše byly stvořeny tak, aby se nechtěly nebo nemohly ke konglomerátu připojit. Hvězdnou Branou prošlo na konci času asi jen 90% Lidí moře, čili 3 miliony duší (+ další miliony během osmi století, co byla otevřená) a z toho také vyplývá, že 300 tisíc se rozhodlo zůstat na Zemi. Jednoho z nich jsem potkal.

Scéna: starý muž opatruje poklad, nechce ho opustit. Je to křišťálová koule, váží asi 20 kilo a dá se do ní umístit obrovské množství energie. Ta koule je nabitá informacemi z Atlantidy, jsou v ní umístěny všechny myšlenkové texty, které Lidé moře napsali, je to náhrada za papírové sekvence, které se rozpadaly. Proto vymysleli tohle. Ten muž pročítal ty rozpadající se texty a umisťoval do koule své prožitky. Byl to způsob, jak zachránit na Zemi a v materiální formě bohatství Skály a ostatních utopených archivů.

Mám vizi: čas-konec Atlantidy. Stojím s nějakou ženou na skále na útesu, díváme se oba do té koule a vstupuje do ní obrovské množství světla z našich srdcí. "Opravdu jí někdo najde?" má trochu strach. "Ano, ona jí najde. Dávám všechnu lásku těm, co nás najdou." Pak tu kouli házíme ze skály do moře. Konec. Vize č.2: "současnost". podmořská expedice prohledává dno v hloubce 50 až 150 metrů pod hladinou, oficiálně nehledají Atlantidu, ale cítím, že žena na palubě, která tomu velí, jí hledá. A nachází tu kouli v sesuvu. Když se jí už na palubě lodi dotkne, ta energie do ní přejde. Uvědomí si vše, co bylo v té kouli. Vidím tu ženu ve své mysli už dlouho, roky, říkají ji Vyzyvatelka Krista. Mám k tomu i proroctví "Vyzyvatelka Krista stojí nad Riodavem, tiara náleží ji právem."

Ten starý muž na nás čekal, ale my se nemínili vrátit, on tu kouli do moře nehodil.

IV. Hvězdná Brána

I v Macchu Picchu fungovala krátce Hvězdná brána. Indiáni místo toho, aby nechali zdevastovat to nejcennější, co vytvořili, připojili se ke konglomerátu. To se stalo v historii víckrát, možná to udělali i Mayové. Tyhle civilizace otevírali Hvězdnou Bránu jen proto, aby skrze ní odešly.

A kam že jsme to přešli? Podařilo se nám dostat se tam, kam jsme chtěli? - Přešli jsme skrze Hvězdnou Bránu do okamžiku tady a teď. Což není nějaké konkrétní místo nebo čas, spíš všechna místa a všechny časy. Teď to vnímám jako mezičas nebo meziprostor. Ale Hvězdná brána funguje oběma směry, nejen směrem ven, není to jen nouzový východ, ale taky vstup. Teď jsme v zajímavé době, ti, co Hvězdnou branou odešli, se chtějí vrátit. Chtějí konečně dojít tam, kam chtěli. Ještě tam vlastně nejsou. Obrovsky v nás věří, dávají nám veškerou svou lásku a podporu, věří, že pochopíme, co nám dávají a necháme je přijít.

Eikir, má duchovní průvodkyně, se chce narodit jako moje dcera, cítím, že chce být první, kdo projde na Zemi otevřenou Hvězdnou branou. Jednou jsem ve snu prožil její porod, energie, které jsem vnímal, byly neuvěřitelný. Je to naprosto něco jiného než běžná reinkarnace, kterou jsme prožili mnohokrát sami. Je to sice stále vstup duše do těla, ale probíhá to nějak jinak. Na tyhle děti budeme i my indigoví zírat s otevřenou pusou, óóó. Ale Hvězdná brána ještě nefunguje.

Dosud, v celé historii lidstva lidé Hvězdnou branou odcházeli, teď to bude poprvé, co se jí budou vracet. Její druhý název je "Kolébka života" a někdy se jí také říká Pandořina skříňka.

V. Lovci a Lidé moře

Lidé moře a lovci spolu nebojovali, nebyla mezi nimi mezidruhová vílka, vůbec si nepřekáželi, oni se totiž prakticky nestýkali, až na takovéhle výjimky jako byl příběh Malé mořské víly.

Lovci přežili, Lidé moře zmizeli, je to důkaz toho, že lovci byli životaschopnější? Je zásadní omyl si myslet, že Lidé moře nebyli tak silní, aby mohli zůstat. Opak je pravdou, byli tak silní, že dokázali odejít. Jejich civilizace nezanikla, jejich energie se nerozplynula, je stále přítomná a oni se vrátí. O tom je Hvězdná brána.

Zanikají civilizace, které nedokážou odejít (Řekové, Sumer, Egypt), ty které odešly, přetrvávají. Dokud si civilizace myslí, že to nejdůležitější, co vytvoří, jsou budovy, silnice, technické hračičky nebo umělecká díla, je odsouzena k zániku. Dokud lpí na tom, že musí přetrvat na Zemi co nejdéle, její boj s přírodou je prohraný. A teprve, když pochopí, že to nejcennější, co vytváří, jsou mezilidské vztahy, má šanci přežít. Lidé moře tohle věděli. Stoupající moře zdevastovalo naprosto všechno, co kdy vytvořili, nezůstalo vůbec nic materiálního, ale ty mezilidské vztahy přežily. Ta idea je tu pořád, to, co děláme na Nové Zemi je důkazem, že Atlantida žije. Ilumauir je přítomen.

Lidé moře vytvořili průchod a prostě udělali skok časem, opustili Zemi v době přírodní katastrofy a vracejí se teď, když dozrály podmínky k tomu, co chtějí udělat. A celou tu dobu mezi tím řídili vývoj lidstva na planetě, díky jejich úsilí se z lovců stali manažeři na Wall Streetu, obchodníci v Šanghaji nebo dělníci ve Škodovce.

Byli jich pouhé 3 miliony a přitom disponovali asi 100x větší energií než naše současná civilizace i se všemi atomovými elektrárnami, bombami nebo ropnými nalezišti. Chápejme, co to znamená. Když se tahle civilizace přemění podle jejich plánu, bude disponovat 200 tisíckrát větší energií než má dosud. Vždyť my využíváme svůj potenciál na 0,0005%.

Tohle byl a je jejich záměr, chtějí spojit energii šesti miliard lidí a tuhle energii použít k tvoření. A vše, co se děje od té klimatické katastrofy až do dneška, je součástí tohohle plánu stvoření. Říkají tomu Druhé stvoření světa.

VI. Otevírání a fungování Hvězdné Brány

Brána času není to samé co Hvězdná Brána. Brána času je katastrofa, která devastuje 3D realitu podobně jako atomový výbuch, tohle Hvězdná Brána nedělá. Brána času vzniká tehdy, když se ti, co nevědí, pokoušejí pracovat s vesmírným kontinuem a nevědomky udělají něco špatně. Naopak na otevírání Hvězdné Brány není co ke zkoušení, buď víte, jak funguje a prostě jí otevřete, nebo to nevíte a žádnými pokusy se k tomu nedostanete.

Hvězdná Brána funguje ve vesmírném kontinuu času, prostoru a života, když se vyřadí jeden komponent, prostě jí neotevřete. K jejímu otevření je potřeba absolutní láska propojených lidí. Jakýkoliv stín strachu, pochyb nebo postranních úmyslů prostě jejich nositelům zabrání se k bráně připojit. Pokud se jakýkoliv stav s nízkými vibracemi vrátí, brána se automaticky uzavírá, buď pro konkrétního člověka nebo taky pro všechny, proto taky nehrozí jakékoliv její zneužití.

Někteří lidé pomýšlejí, že by jí mohli použít pro získání moci pro sebe. Ale to je nemožné. Nikdo s takovými myšlenkami se k Bráně ani nedokáže připojit, a pokud je získá po připojení, je okamžitě vyhozen z kola ven. Hvězdnou Bránu nedokáže otevřít o své vůli žádný mág ani diktátor, protože Brána vzniká propojením záměrů jednotlivých lidí, kdežto mág cpe doprostřed jen svůj záměr a tím žádná propojenost nevzniká, a ostatní lidi dokáže ke svému záměru připoutat jen strachem, to je diskvalifikační podmínka. Někteří mágové se pokoušeli bránu otevřít skrze lásku lidí kolem sebe, ale to jejich "dejte mi svou lásku" taky nefunguje, protože ta absolutní láska propojených lidí je v prvé řadě k sobě, jak s sobě osobně, tak k sobě navzájem. A tohle u mágů nikdy není, oni si myslí, že jsou ti nejdůležitější a ostatní je akorát mohou milovat, kdežto sami sebe nenávidět. Co můžou mágové a diktátoři udělat, je otevření tzv.parciálních bran, jsou to Brána času, Brána prostoru a Brána života, ale jejich otevření připomíná atomový výbuch.

VII. Otázky tvůrcům Brány

K čemu potřebujeme 200 tisíckrát víc energie, než máme teď?

Odpověď souvisí s naším záměrem: chceme žít na planetě s nejlepšími podmínkami pro život. Naše spojená energie, která tvoří Hvězdnou Bránu, je opravdu branou ke hvězdám, je v ní možné shromáždit takovou sílu, že dokážeme kontrolovat činnost Slunce, což začíná být aktuální, protože jeho aktivita se zvyšuje a přichází globální oteplení a na druhou stranu v horizontu několika tisíc let lze očekávat novou dobu ledovou. Hvězdná Brána pak umožní regulovat Sluneční aktivitu tak, aby maximálně podporovala život. Proto přišel čas otevřít bránu právě teď.

Proč tu sluneční aktivitu neregulovali už Lidé moře, když otevřeli Hvězdnou Bránu před těmi desetitisíci lety?

Ale regulovali, podařilo se jim trošičku snížit aktivitu Slunce a tím zastavit globální oteplování a stabilizovat hladinu moří, ale bylo to na hranici jejich energetických možností. Až teprve poté odešli, to nebyl žádný útěk před drsnou realitou života na Zemi, jak si někteří myslí.

Konglomerát stále existuje a víme, že může třeba vytvořit hvězdu nebo planetu. Můžou tedy Lidé moře i teď sluneční aktivitu regulovat?

Když se ve hvězdě zažehne termonukleární reakce, má své vlastní zákonitosti, které lze z duchovního světa ovlivňovat, ale tohle ovlivňování je jemné a trvá velmi dlouho, třeba vznik hvězdy trvá miliony let. Nebo Slunce, když vzniklo, mělo jen 70% současné zářivosti, Země byla zamrzlá, trvalo 2 miliardy let, že se povedlo zvýšit jeho výkon na potřebnou úroveň. Ovšem změny ve sluneční aktivitě, které způsobují klimatické změny jsou mnohem rychlejší a mnohem náhodnější a regulovat je z duchovního světa je krajně obtížné, ale působení té energie lze dramaticky zvýšil vytvořením Hvězdné Brány ve fyzikálním světě. Ale tu mohou vytvořit jen bytosti žijící v hmotných tělech, skrze které ta energie proudí a čím víc těch bytostí je, tím je brána silnější. Lidí moře bylo málo, jen 3 miliony, proto ta brána nebyla dostatečně silná, proto se rozhodli zvýšit svůj počet na šest až deset miliard, to ovšem znamenalo naprostou změnu strategie přežití a tou změnou je prostě svět kolem nás.

Není proti přírodě regulovat Slunce? Co když ty klimatické katastrofy jsou třeba potřebné a když je zastavíme, tak neumožníme evoluci?

Evoluce je řízená, není to žádný přirozený výběr nebo výhra nejsilnějších jedinců a podobně, je to o záměru, co chceme vytvořit, jakou podobu chceme životu dát (obzvlášť u lidí, kteří to mohou dělat i sami ve fyzickém těle) a katastrofy naopak tyhle záměry boří. Záměrem života je podporovat život. Od počátku života na Zemi si život přizpůsobuje planetu svým potřebám, proměnil rotační dobu, změnil chemické složení vod oceánů i atmosféry, uvedl do chodu deskovou tektoniku a teď se prostě dostal do fáze, že může řídit činnost hvězdy, na jejíž energii je závislý.A k tomuhle ovlivňování směřuje život od začátku, pořád se snaží vytvořit živočišný druh, který to dokáže a teď se mu to konečně povedlo. Život na Zemi se stane zase méně závislý na tom, co se děje v okolním vesmíru a může se bouřlivěji rozvíjet. To je pravý význam otevření Hvězdné Brány, podpora života na Zemi, proto ten název Kolébka života. Dalším využitím bude zrychlení evoluce a tvorby nových druhů, to, co trvá vytvořit z duchovního světa statisíce let, vznikne díky Hvězdné Bráně během tisíciletí. Tvoření se prostě zrychluje. Dojde k obnově pralesů a moří, vzniknou nové druhy, které mohou žít i na dnes nehostinných místech, jako jsou pouště, hory, polární oblasti a život také získává prostředky, jak se šířit do vesmíru, první bude Mars, pak Europa u Jupiteru. A dalším využitím bude tvoření jako takové. Lidé jsou tvůrci a Hvězdná Brána je prostředek, pomocí kterého mohou zhmotnit své sny, v tu ránu, během vteřin, na něco pomyslíme a ono to existuje. Je v tom obrovská moc, proto se Brána otevírá jen lidem s naprosto čistou myslí a s čistými úmysly, kteří žijí v absolutním souladu se sebou a s celým vesmírem

Proč tu zrychlenou evoluci nebo tvoření pomocí myšlenek tedy Lidé moře neudělali před desetitisíci lety a nevytvořili si tak podmínky pro přežití, aby mohli zůstat na Zemi?

Ale oni to dělali, iniciovali vznik zemědělství. Domestikace zvířat i rostlin právě využívala zrychlené evoluce a tvoření pomocí Hvězdné brány, ale ta ještě nebyla tak silná, takže to nějaký čas trvalo a vznikl tam prostě časový pres, kdy staré zdroje potravin už nefungovaly a nové ještě nefungovali, proto se rozhodli na čas odejít a vrátit se ve chvíli, kdy na Zemi vzniknou vhodné podmínky, nové zdroje obživy se rozeběhnout, vytvoří se infrastruktura na pevnině, dojde k technologické revoluci a počet lidí stoupne na požadovanou úroveň, čili teď. Rychlost tvoření pomocí myšlenek závisí na sladěnosti tvůrců se záměrem vesmíru, Lidé moře byli hodně sladění, ale ještě ne natolik, aby dokázali zhmotňovat věci během vteřin. Pro těsnější sladění je právě potřeba větší množství lidí.

VIII. My a Lidé moře

Není rozdíl mezi Lidmi moře a námi, všichni jsme jedním. Jsou dětmi matky Země a my žijeme na jejich domovské planetě i v jejich dimenzi. A nejlíp se cítí na Zemi, v lidských tělech, vždyť o tom vyprávějí jejich příběhy (např. o mořských vílách), vždyť lidé jsou přeci tak úžasní a my ani nevíme, co se v nás skrývá. Děláme ze Země tu nejdrsnější školu ve vesmíru, ale máme tu moc to změnit.

Lidé moře se rozhodně nechtějí vrátit, aby nám pomohli nebo aby urychlili náš vývoj. Ale v minulosti už využili do krajností potenciál, který v člověku dřímá a tak nám dávají inspiraci: co jsme my, můžete být i vy.

Ač nesmírně silní, teď jsou bezmocní. Nikdo, ani oni, nás nemůže donutit, abychom ten potenciál využili taky. Pokud se rozhodneme sami sebe zničit, nebudou se už mít kam vrátit, nebo možná za pár milionů let až vytvoří jiný živočišný druh, do kterého to půjde. Možná že ještě pár tisíc let můžeme takhle žít, vraždit se, nenávidět se, bojovat sami se sebou, mezi sebou, s přírodou a pak prostě zaniknout jako každý jiný druh na téhle planetě, jako dinosauři. Oni nám ale ukazují, že existuje ještě jiná cesta, která vede skrze propojenost lidí, skrze lásku, protože ta je věčná. Na téhle cestě můžeme vybudovat svět podle svých nejkrásnějších představ, planetu míru, harmonie, radosti a lásky.

I tenhle ráj bude jen dočasný, jako všechno na téhle planetě. Všechno, co vybudujeme rukama, jednou zmizí, zase přijde doba ledová a nové oteplení a dopadnou meteority a vybuchnou obří vulkány, pohnou se kontinenty, ty staré se propadnou a nové vynoří. Ale my nezmizíme, pokaždé se vrátíme, když přijde vhodný čas. A zase si užijeme radosti života na Zemi, trávu a Sluníčko a milování a vodu a prostě všechno...tohle je důvod, proč se chceme vrátit.

Ti, kteří září....

Cesty duší 2010