Zlatuše

mám před sebou na stolku fotku od Jana Saudka...


Kouká se na mě ze stránky časopisu
kouká se na svět skrze něj
neznámá dívka, výraz pln něžných rysů
překvapená, co je to za podivný děj
Snad byla zaskočena, když si s tělem hrála
snad začala se bát, když svět jí překvapil
sama, nahá před světem tu stála
a svět jí navždy polapil

Na stole růže zvadly
sklo v okně začalo hned tát
hodiny za zdi spadly
když zůstala tu takto stát
Jak zakrýt světlo stínů
jak vysvobodit květ
z trvalého splínu
kam ho vrhl svět
Oh, jak se člověk mýlí
v této těžké chvíli

Jak muška u plamenů svící
jak vážka chycená do klece ze zlata
si chce se mnou hrát
ale pak se mění v malou lvici
na kočičku tak pro kata
a já jsem kořist dámy, co dává králi mat

Svět naplnil se vůní
vůní svůdné ženy
a já se topím v tůni
co pomůže mi?
Úsměvem muže láká
pak trhá jejich kůži
až proudem teče pot
divoké tělo draka
pokryté trny z růží
je její pravý rod

Čertovsky svádí, pak směje se mi
oddaně říká, už pro mě si pojď
divoce vrčí, roztrhne vejpůl Zemi
znuděný výraz, tak už mě foť
Jediná fotka sto tváří v ní 
jediná dívka v jediném dni
jediné tělo, sto vášní v něm
jediná duše uspaná snem

Písmák 2002